Křeččí Stránky pro milovníky Křečků

Křeček zlatý správná volba :)

Pro lidi, kteří uvažují o koupi domácího mazlíčka, ale nemají zatím se zvířaty žádné zkušenosti, je křeček ideálním řešením. Malý, čistotný, nenáročný na stravu a ubytování, při vhodném přístupu se lehce ochočí. Vzhledem k tomu, že většinu dne prospí a probouzí se až večer, nestrádá během dne samotou jako psík či kočka.

Co se týče dětí, i jim může být křeček milým společníkem, ale pouze za předpokladu, že je rodiče naučí respektovat jeho potřeby a zvyky. Ani takto nenáročný tvor, jakým křeček je, by neměl být ponechán výhradně v dětské péči.

Křeček zlatý (mesocricetus auratus) pochází ze Sýrie, proto se mu někdy říká syrský. Ve své domovině obývá oblasti pouští a polopuští se suchým a teplým klimatem. Ve dne spí zavrtán v písku. Teprve večer, když se ochladí, vylézá za potravou. Výpravy za jídlem bývají dlouhé, křeček naběhá i několik kilometrů za noc. Pro případ nouze využívá lícních toreb, které naplňuje nalezenou potravou. Tu si odnáší na místo sloužící jako ložnice a spižírna zároveň. Shromažďující pud ho neopouští ani v zajetí, kde hlady netrpí. (Proto je dobré každý den zkontrolovat obsah klece a vyhodit případné zásoby z předešlého dne, které by křeček mohl vyhrabat a pozřít zkažené.)

Poprvé byl tento druh hlodavce popsán roku 1839 přírodovědcem jménem Waterhouse. Teprve poté přivezl britský konzul první živé exempláře do Anglie. Dnešní domácí křečci jsou potomky úlovku profesora Aharoniho z jeruzalémské univerzity, který v roce 1930 vykopal v syrské poušti hnízdo a nalezenou samičku s dvanácti mláďaty odvezl do ústavu. Je pravda, že někteří křečci utekli, ale z těch zbývajících, kteří se rozmnožili, pocházejí všichni současní.

Přírodně zbarvení křečci jsou zrzaví s bílými odznaky. Postupně byla vyšlechtěna řada barev a variací, například smetanová, bílá, šedá, černobílá (tzv. panda) aj. Také délka srsti prošla změnami, dnes se chovají i křečci dlouhostrstí (o jejich srst se musí pečovat).

Křeček je od přírody samotář. Zuřivě brání svůj pelech a nesnese konkurenta. Ani v době páření k sobě nebývají hlodavci příliš vlídní. Taková samička dovede pěkně pokousat! Jen co mláďata povyrostou, perou se i mezi sebou. Doporučuje se proto chovat křečky odděleně, aby nedocházelo k šarvátkám. Při pokusu o množení má být samička připuštěna k samci, ne naopak. To proto, aby se cítila podřízeně a trochu nejistě, jinak by mohla samce poranit. Výjimečně se stane, že spolu křečci vycházejí, musí ale pocházet ze stejného hnízda (dva sourozenci, matka s dcerou).

Křeček se řídí převážně čichem. Pachové žlázy, kterými značkuje své teritorium, jsou umístěny ve slabinách. Zrak není hlavní funkcí, křeček používá hlavně čich a sluch. Je výborný běžec, skokan, rád šplhá a zdolává překážky. V přírodě se ukládá k zimnímu spánku. Křeček není dlouhověký, žije dva nebo tři roky.

Co křeček potřebuje k životu v zajetí? Především vhodný domov, tedy klec nebo akvárium. Předností akvária je to, že nedochází k znečišťování okolí vyházenými pilinami a senem, nevýhodou zase špatná cirkulace vzduchu. Ideální rozměry skleněné nádrže jsou okolo 60 cm na délku a 30 cm na výšku. (V takovém případě se nemusí zakrývat.) Je-li akvárium nižší, může křeček vyskočit ven. Nádrž by také neměla být vyšší než delší.

Obchody s potřebami pro zvířata nabízejí mnoho druhů klecí pro hlodavce. Řada z nich trpí značnými nedostatky. Bývají malé, nechráněné alespoň z jedné strany proti průvanu a opatřené mřížkovými rošty, do kterých se křečkům zachytávají nohy. Rozhodnete-li se přeci jenom pro klec, zvolte takovou, kde jsou patra plná, ne z drátů. Pozor! Chcete-li chovat křečíka, ne křečka, klec musí mít dráty hustě u sebe!

Mně se nejvíce osvědčila plastová nádržka s horní mřížkou, kterou vidíte na obrázku. Jen víko nechávám často otevřené kvůli větrání. K tomuto typu je možno zakoupit i vnitřní výbavu, avšak ta je vyrobena z umělé hmoty. Vhodnější je zařídit vnitřek dřevěnými komponenty, protože o umělou hmotu si mohou hlodavci poškrábat lícní torby. Naopak okusováním dřevěného domečku si zuby pěkně obrousí. Jako podestýlku používám hobliny a trochu sena, do kterého se rádi zavrtávají. Na dno lze dát i kočkolit.

Na co nesmíte zapomenout? Na domeček ke spaní, krmítko (nejlépe keramické), napáječku a běhací kolečko. Kolečko z drátů je vhodné něčím proplést nebo potáhnout pruhem bavlny, aby se v něm křečkům nezachytila tlapka. Vítaný je materiál na stavbu hnízda, například kousky nepotištěného papíru a seno (nepoužívat vatu ani slámu), a také dostatek hraček, aby se hlodavec nenudil (např. ruličku od toaletního papíru, papírové krabičky s prostříhanými otvory, žebříčky aj.)

Základ jídelníčku tvoří zrní, ovesné vločky, kukuřice, oříšky, syrové ovoce a zelenina. V akvaristikách lze zakoupit namíchané směsi pro hlodavce, spolu s vitamínovými doplňky (př. medové bonbóny, malinové kuličky, závěsné tyčinky aj.). Také je možno nabídnout čerstvý jetel a pampeliškové listy. Křeček si rád pochutná na moučném červu či kousku vařeného masa. Jako doplněk lze podávat psí a kočičí suchary a natvrdo uvařené vejce. Někteří křečci však bílkoviny vůbec nechtějí a raději zůstanou u svých zrníček.

Čím nekrmit? Pozor na kapustu a zelí u mladých zvířat, mohla by se nafouknout. Také slunečnicová semínka obsahují mnoho tuku. Neznámé, volně rostoucí zelené rostliny mohou být jedovaté. Křeček rád okusuje větvičky, kvůli dorůstajícím zubům by měl mít k dispozici dřevo ovocných stromů (větvičku jabloně, hrušně). Nesmí však větve jehličnanů. Čerstvá voda je samozřejmostí.

Kde křečka koupit? V akvaristice nebo na inzerát. Jak ho ochočit? Pomocí jídla. Každý den ve stejnou hodinu, večer, když se probudí, mu nabízet pamlsek z ruky. Za čas se osmělí, přestane se bát a přijme dobrotu z ruky. Později se odhodlá vyšplhat po ruce, a je vyhráno. Rozhodně ho nesmíte budit a vyrušovat během dne, například nadzvedáváním domečku!

Kdo chce svému křečkovi dopřát dostatek pohybu, může mu vyrobit hřiště. Stačí velká krabice bez otvorů, vysypaná pilinami a dostatek vyrobených prolézaček. Křeček ocení i květináč s pískem pro činčily, ve kterém se bude koupat a čistit kožíšek. Rád si také zobne čerstvé trávy. Proč mu nevysít víčko od sklenice travními semínky?

Křeček obvykle vykonává potřebu do jednoho rohu klece, pro dokonalý pocit čistoty tedy stačí denně vybrat záchůdek a jednou týdně vyměnit piliny.